Magikum Regnum

Před 400 lety se skrývala v lese Boru malá osada a úzká cesta ji spojovala s okolním světem, neboť kolem byly rozlehlé hluboké bažiny, ve kterých nejeden člověk předčasně ukončil svůj život. Tonoucí zde prý zapsali svoji hrůzu a ta i po staletích může působit na lidskou psychiku.
Noční zážitek
Za temné noci se dvě děvčata vracejí domů z filmového představení. Ačkoli jsou veselé mysli ze zhlédnuté komedie, jejich nálada po vstupu rázem upadá. Zaslechnou kroky, které postupně sílí a jdou zároveň s nimi. Obestírá je hrůza, nikoho nevidí, jen ty kroky s nimi drží tempo.

Z lesa se ozve nesrozumitelný mužský hlas. Dívky se dají do běhu, kroky je pronásledují a hlas neustává, dokud se nedostanou mimo les.

Tento příběh prožila sama autorka článku s kamarádkou v lese Boru před dvaceti lety.
Přestřelka
Právě tehdy se tam odehrála tragédie, o které žádný tisk nepsal a vše bylo důkladně ututláno. Před rokem 1989 měla československá armáda v lese posádku a muniční sklad. Ve dne v noci byla nepřetržitě střežena cesta, po níž se munice převážela. Osudné noci, kdy vojáci střídali stráž, uviděli, jak se jejich kolega proměnil v podivnou bytost, která jim nahnala takový strach, že po sobě začali střílet. Došlo k šílené palbě, při které tři vojáci přišli o život a čtvrtý byl převezen do vojenské nemocnice s těžkým poraněním a zanedlouho mu podlehl. Před smrtí vypovídal o svém šokujícím zážitku, ale nikdo mu nevěřil - přestože během té noci úplně zešedivěl. Ale přes všechny pokusy rekonstruovat takto pojatý příběh, se nepodařilo najít nikoho, kdo by událost potvrdil v podobě, v jakém ji autorka článku uvádí.
Podivná postava
Jednou v noci roku 1993 procházely paní Naďa a paní Michala Borem. Jakmile vstoupily do lesa, zmocnil se jich nepříjemný pocit, jako kdyby je někdo sledoval. Pak uslyšely kroky. Velmi vystrašené se na chvíli zastavily, aby zjistily, kdo je jim v patách. Nejdřív nikoho neviděly. Až po chvilce spatřily vycházet z lesa vysokou černou postavu v dlouhém plášti. Bytost však plula asi 40 cm nad zemí. V polovině cesty se zastavila, několik minut stála na místě a pak zmizela...
Zjevení za bílého dne
V roce 1994 za krásného, slunného letního odpoledne šli paní Marie a paní Romana se svými dětmi a psem do Boru na borůvky. Náhle uslyšely kroky a slabé pískání. Lesem se linula starodávně znějící, skličující melodie. Pes začal výt a zmateně pobíhal od jednoho k druhému a nakonec utekl do polí. Vzápětí se v oplocence objevil vysoký muž v černém. Ženy na něj jenom civěly a stály jako přikované. Během několika vteřin se černá postava přemístila ze vzdálenosti zhruba třiceti metrů mezi obě ženy a malou Michalku. Stál mezi nimi, široký černý, klobouk stažený do čela, dlouhý černý kabát až ke kotníkům. Když se objevil, provázely ho zvláštní klimatické podmínky. V okruhu asi sta metrů se znatelně ochladilo, začal foukat prudký vítr a zešeřilo se - ačkoliv nebylo na obloze ani mráčku. Bylo 14 hodin odpoledne. Muž stál mezi nimi, jako by chtěl dát najevo, kdo je pánem tohoto lesa. A pak najednou všem zmizel z očí, jako by se propadl do země. Jediný, kdo jej nespatřil, byl Rosťa, syn paní Marie. V okamžiku zjevení totiž honil vystrašeného pejska po poli. Ale dodnes si vzpomíná na smutnou melodii, kroky a podivnou změnu počasí.
Zářící oči
Před necelým rokem šli David a Tomáš za tmy Borem. Cítili, že je něco sleduje, snaží se ovlivnit jejich mysl a nahnat jim strach. Jakoby nebyli v lese vítanými hosty. V polovině cesty uviděli ve výšce dvou metrů zářivé, hledící červené oči. Oči se daly do pohybu směrem k chlapcům. Kluky popadl děs a snažili se z lesa co nejdřív zmizet. ŽE BY TO BYL DRAK?