Záhady v armádě
Tento příběh vypadá jako scénář fantastického thrilleru, ale je (bohužel) hořkou skutečností. Vyprávění bývalého nižšího důstojníka jsme mohli zaznamenat jen pod podmínkou zachování anonymity. Brzy pochopít e proč.
Stanislav sloužil v 70. letech v jednom nechvalně proslulém útvaru. Byl sem převelen za trest a e i většina jeho kolegů měla na svém kontě nějaký ten škraloup. Do útvaru se také povolávali problémoví vojáci základní vojenské služby a podle toho to v něm vypadalo. Stanislava, tehdejšího velitele roty, zaujal vojín Igor. Pocházel ze severní Moravy a disponoval neuvěřitelnými schopnostmi. „Na vlastní oči jsme se několikrát přesvědčili o tom, že ve tmě viděl lépe než kočka. Byl asi 175 centimetrů vysoký, urostlý a jeho oči byly uhrančivé, doopravdy trochu připomínaly kočičí,“ vzpomínal bývalý důstojník. Jednou prý na cvičení ve výcvikovém prostoru předvedl své nejlepší kousky velitelům. Dokázal nahlížet skrze zdi a silou vůle ohýbal hliníkové lžíce a vidličky. Po každém výkonu se zcela vyčerpal, zbledl, potil se. Ale stačila malá meditace a mohl znova pokračovat.
Krátce potížistu trpěli u útvaru, pak byl převelen na východní Slovensko. Až po letech se Stanislavovi podařilo vypátrat cosi zajímavého, snad i děsivého. Za pomoci někdejších kolegů (spolužáků z vojenské školy) zjistil, že Igor už nežije. Údajně v roce 1978 odešel nakoupit potraviny do sousední obce a zmizel. Asi po třech měsících jeho zohavené tělo vyplavalo z podhorské řeky. Co se stalo, nikdo nevěděl. Byl opilý? Nebo se stal obětí úkladné vraždy? Zasáhl ho „zpětný úder“ po nějaké nezdařené magické operaci?
Podařilo se nám zjistit, že podobných specialistů s paranormálními schopnostmi se v armádách tehdejšího východního bloku vyskytovala celá řada. Například v tehdejší Jugoslávii a Rumunsku působili zdatní psychotronici z řad vojínů základní služby, někteří byli skvělí, i když dovedli sotva psát a číst. Jaké byly jejich osudy? Doplatili i oni na svou výjimečnost?
