Priběh-Horníci
Hornické pověsti o permonících a různých podzemních bytostech se vyskytují všude tam, kde se v minulosti hojně dolovalo. Různá zjevení jsou přičítána dlouhodobému pobytu ve stísněných prostorách, hloubkách a tmě. Přesto ještě ve 20. století žilo mnoho příznivců havířů, kteří byli ochotni v ony bytosti věřit. Jedním z nich byl i Anton ín V. ze středních Čech. Fáral ve stříbrných dolech a během svého života mnohokrát o permonících vyprávěl.
Podle Antonína se jednalo o zvláštní zhmotnění podzemních duchů. „Prostě ta energie na chvíli nabyla nějaký vzhled, zhmotnila se. A co jiného, než mužíčka v hornickém stejnokroji nmohl takový obyčejný horník přijmout a pochopit?“ vysvětloval. Kdyby se prý tito energetičtí „obyvatelé“ podzemí zjevili jako nějaká monstra, vyděšení havíři by se báli fárat a bylo by zle.
Antonínův otec se s permoníky setkal několikrát. V roce 1892 se na dole Marie objevily stovky blikajících světélek. O tři měsíce později, 31. května, zachvátil šachtu ničivý požár. Při největším důlním neštěstí v Rakousku – Uhersku zahynulo přes 300 horníků. Varovali je s předstihem podzemní duchové? V roce 1911 otec Antonína zažil další setkání s podobnými jevy. U malého výklenku, na půlce cesty mezi Anenským a Vojtěšským dolem, spatřil muž vysokou postavu v průsvitném hábitu. Lekl se a zavolal na svého kolegu Bauera. Prý oba spatřili Skalního démona, obávaného ducha. Druhý den na stejném místě zemřel jiný horník, který byl zachycen uvolněným vozem. „Táta věřil, že ten duch věštil neštěstí, přišel si místo obhlédnout,“ dodává bývalý lamač.
