Magikum Regnum

To bylo dávno, za věku snů, snad při té vzpomínce neusnu. Hrdých lidí, žilo tu plémě, snad odkaz jich, žije teď ve mě. Rytíři z Andorru, šlechetní páni, za své činy, sedí jen v nebeské báni. Sedí a čekají, až přijde čas, až pro ně místo tu, bude zas. Však peníze a spory vír, překazily, ten krásný mír. Pak začly války, plné krve. A na dávná proroctví nevzpomělo se prve. Však bytost, jenž předpovězena byla, jen na dlouhou dobu, světu tvář skryla. Pak on, Temný, vyrazil v krutou seč, krvavělo kopí, lámal se meč. Padaly státy, jak schnilé třešně. Zanikly státy, které měly být večně. Hraniční státy, Mornou se staly, další pod vládu Temného samy se daly. Až skupina hrdých, spravedlyvých lidí, pochopila nebezpečí, co teď svět vidí. Pochopili, že do války musí, i když krev a smrt se jim hnusí. A tak jich tisíce do pole vyšlo, je málo z nich, potom zpět přišlo. Jen málo Strážců, poté zbylo, což tak hrozné bylo. Dávná tajemství jejich společenství, i to co znamená člověčenstí,to bylo zničeno poté nevděčními králi, co se jejich moci báli. Atak zemřely Strážců mnohé tisíce, do konce jediného měsíce.Temný však zpět vržen byl, Luis Therin ho polapil, ale co zbylo zmoudrosti a morálky, již to pro lidi nebylo více než korálky a proto se děje dnes, co děje se, lidé za své zločiny třeste se. Ne, my nezapoměli, co obnáší přisahy, i jejich vážné dosahy. My chránit budem, jak byl náš slib. Ale kdybyste nechali, bylo by líp.Sílu už nemáme, co měli jsme dřív, ani krásu stovek. Stín padl na zemi a svět byl rozerván kámen po kameni. Oceány uprchly, hory byly pohlceny a národy rozehnány do osmi koutů světa. Měsíc jak krev a slunce jak popel. Moře vřela a živí záviděli mrtvým. Vše bylo roztříštěno a vše, krom vzpomínek, bylo ztraceno. Zvláště jedna vzpomínka na toho, kdo přivodil Stín a Rozbití světa. A na toho jenž nazývali drak, který se mu postavil. Ale i vzpomínky byly ztraceny. Až se kolo znovu otočí, až světlo bude jen plamínek svíčky. Až naděje bude ležet na dně skřínky, tak přijde sen. Sen o světě, který je lepší, který je světla pln. Slunce zapadá v dešti, za zvuku vln. Jednou se zrodí rytíř, jenž člověk nebude, přesto svou obětí lidem život dobude. Život za život, štěstí za štěstí. Vždyť většiny právo je mocnější než právo jednoho, tak proč se ptám? Až se kolo znovu otočí, až světlo bude jen plamínek svíčky. Až naděje bude ležet na dně skřínky, tak přijde sen. Sen o světě, který je lepší, který je světla pln. Slunce zapadá v dešti, za zvuku vln. Jednou se zrodí rytíř, jenž člověk nebude, přesto svou obětí lidem život dobude. Život za život, štěstí za štěstí. Vždyť většiny právo je mocnější než právo jednoho, tak proč se ptám? Proč nemohu žít, jak chci, proč svět stojí na bedrech mých? Proč nelze krev z mých rukou smýt? Vím, že zemřu. Vím, že život půjde dál. Zapamatujte si slova, abyste věděli, kdo jsem byl. Zapamatujte a předejte ať má lidstvo spousty chvil. Nezapomeňte na nás, nezapomeňte. Vždyť naše duše stvořili vás. To vám pravím já Luis Therin Telamon.Drak.