Magikum Regnum

Nejslavnějšími obry, vyrytými v hrubých rysech do křídových skal ve Velké Británii, jsou 70 metrů vysoký Dlouhán z Wilmingtonu v Sussexu a 55 metrů vysoký Obr z Cerne v Dorsetu. Většina ze zhruba padesáti křídových kreseb, vyskytujících se na britských ostrovech, není starého data. To se však nedá říci o uvedených dvou obrech, i když byli poměrně nedávno zrestaurováni. Snad mají představovat poloboha Hérakla (Herkula), jehož ku lt byl v Británii v římském období hodně rozšířen.

Pověsti o obrech se tradují po celém světě. Někteří zastánci obrů považovali monumenty jako je Stonehenge (Obří tančírna) za stavby obrů a pohřební komory z doby kamenné za hrobky obrů. Mohutné zdivo z doby bronzové nazývají archeologové dodnes „kyklopským“ po vzoru starověkých Řeků, kteří takovéto stavby připisovali mýtickému obru Kyklopovi.
Po „skutečných obrech“ pátrali vědci ještě nedávno. Ve třicátých letech minulého století byly nalezeny kosti jakéhosi vyhynulého obra – ukázalo se , že jde o obrovského lidoopa, který byl nazván Gigantopithecus. V roce 1931 vypukl veliký rozruch kolem obrovských stop objevených v Mexiku a označených za „jednoznačně lidské“, pozdější studie však dospěly k názoru, že se může jednat i o stopy mamutů – anebo velbloudů, které používala americká armáda.

V šestnáctém století se cestovatelé zmiňovali o obrech žijících v Patagonii v Jižní Americe, jejichž náčelník byl „tak vysoký, že jsme mu hlavami sahali sotva k pasu“. V roce 1966 objevili cestovatelé v Jižní Americe další kmen obrů Krem-Akaore. Výška příslušníků „tlupy krvežíznivých divochů“ byla odhadována na více než dva metry.
V běžném populaci je obvykle gigantismus důsledkem hormonální poruchy. Ta byla také příčinou smutného osudu nejvyššího muže na světě, Roberta Pershing Wadlowa (1918 – 1940) z Illinois. Než zemřel, dosáhl výšky téměř 2,7 metrů a stále nepřestával růst.