V Evropě
Alchymie Evropy
Posledním císařem Římské říše se stal Romulus Augustulus. Ten byl sesazen roku 476 vrchním velitelem římského vojska Odoakarem. V tuto chvíli začíná podle historiků středověk. Arabové pak poskytli Evropanům svou i antickou vzdělanost. O arabské prameny se opírá již Gerbert z Aurillacu (950-1003), který jako první používal arabské číslice. Až ve 12.stol. došlo k vlně asimilace arabské kultury, se kterou pronikla do Evropy i alchymie. Prvním dílem o alchymii přeloženým do latiny se stal spisek Testament, jehož autorem byl poustevník a alchymista Morien (7.stol.) a překladatelem již zmíněný Robert z Chesteru, autor Knihy o podstatě alchymie z r.1144. Podrobný popis alchymie poskytl rovněž Vincent Beauvais (1190-1264) v knize Speculum maius. Široké přejímání arabských textů nastává hlavně ve století 13. Již tehdy (od pol. 13.stol.) se o alchymii hodně diskutovalo.
Vědci té doby znali názor Avicennův, že alchymie je bludem a našli se odpůrci i příznivci. Učenci středověku zpočátku hlavně studovali cizí prameny a někdy slepě sledovali autority jako např. Aristotela. Jak pravil Bernard z Chartres: "Vědci 12.stol. jsou jako trpaslíci na ramenech obrů, Řeků a Arabů, jen díky tomu dohlédnou dále, než jejich předchůdci." Praktická věda byla zatím v plenkách.
