V Číně
Čína
Prvním známým praktikujícím alchymistou světa byl Číňan Cou Jen (asi 350-270 př. Kr.). Podle čínských legend však alchymii přinesli do Číny Fan-Kuang-c´ (Synové Odraženého světla) ze zámoří již 10 000 let př. Kr.
Dalším alchymistou byl Wej Po Jang (2.stol. př. Kr.), který je někdy ztotožňován se samotným filosofem a zakladatelem taoismu Lao-c´. V Číně se setkáváme se známými alchymistickými předměty studia, jako je Lék nesmrtelnosti (stejně jako Kámen mudrců v Evropě), s živly (měli jich 5 stejně jako v Evropě, ale jiného druhu) a s filosofií - taoismem (v Evropě magie, hermetismus, kabala a řecká přírodní filosofie).
Vrcholem snah, myšlení a symboliky v Číně, bylo dílo alchymisty Ke Chunga (3./4.stol.) a znamená projasnění, jasnou laboratorní techniku. V díle Sun S´-ma (7.stol) se objevuje zavrhnutí myšlenek transmutace kovů některými učenci a snaha o zdokonalení sebe sama (nalezení vnitřního elixíru).
Čína třímá prvenství
Teorie elementů Wu sing je kladena do 12.-10. stol. př. Kr. (kniha Šu-Ťing), kdežto snaha o formulaci teorie elementů v Řecku počíná Thaletem (7.stol.př.Kr.) a končí Empedoklem (5.stol.př.Kr.). Je pravděpodobné, že se obě teorie živlů (v Číně a Řecku) objevily současně.
Dnes je stále aktuální téma alchymie a pro mnohé znamená cestu (ještě dnes se v Evropě najdou praktikující alchymisté, kteří věří v transmutaci).
Zápisek Matea Ricciho (16.stol.) z jezuitské misie v Číně: "Všechny tyto trudné záležitosti můžeme uzavřít popisem dvou vskutku fantastických utkvělých představ, s nimiž se setkáváme ve všech patnácti čínských provinciích. Jednou z nich je tvrzení, že ze rtuti a jiných látek lze vyrobit zlato. Druhou pak víra, že pomocí rozličných lektvarů a cvičení lze docílit věčného života." Ještě roku 1917 lze ve zprávě profesora Pekingské univerzity E.V.Cowdryho nalézt, že v Chrámu bílých oblaků byl zabit mnich při destilaci rtuti. Na západě alchymie vyúdtila do chemie a homeopatie, v Číně se po úpadku alchymie z této nauky exaktní věda nezformovala.