Aristoteles
Aristoteles (384-322 př. Kr.), také tvrdil, že neušlechtilé kovy obsahují jako nečistotu element zemi, avšak tato myšlenka je patrně mnohem starší a sahá až ke kultu bohyně Matky-Země.
Džábir (721-815) pak přidal svou teorii, že pod vlivem planet se slučují za vzniku kovu rtuť a síra. Jsou-li tyto principy málo čisté, vznikne neušlechtilý kov. Alchymisté tedy za kov nepovažovali např. zinek (používaný od dob starověkého Řecka v podobě slitin, mosazi, izolován v Evropě r.1695), bismut (v průběhu 15.stol. ze sloučeniny BiCl3 bílé barvy, název weisse Masse => Weissmuth) a ani antimon (znám již od starověku).
Kovy
Podle toho lze pak považovat za kovy jen zlato, stříbro, měď, železo, cín, olovo a rtuť.
Těmto kovům přiřadil planety v pozdějším ustáleném pořadí Stephanos Alexandrijský (7.stol.).
