7. Zakladatel alchymie
7. Zakladatel alchymie
je podle mínění alchymistů řecký bůh Hermes (posel bohů zobrazovaný s berlou caduceus), ztotožňovaný se staroegyptským Thotem, zobrazovaným jako pták ibis, synem boha slunce Re. I zde můžeme sledovat spájení egyptské a řecké látky při vzniku alchymie. Je mu přisuzováno autorství již zmíněné Smaragdové desky a Corpu hermeticum. Hermes byl údajně nalezen v hrobě se Smaragdovou tabulí na prsou. O zásluhy na položení základního kamene alchymie se však kromě Herma hlásí také Mojžíš (neboť dokázal "zničit" ("usmrtit") zlato v podobě zlatého býčka (Bible, Exodus - kap. 32., verš 20.) či Túbal-kain, neb jak praví Bible (Genesis - kap. 4., verš 22.): "Také Sila porodila, a to Túbal-kaina, mistra všech řemeslníků obrábějících měď a železo."
Odborníci řadí nejstarší části Pentateuchu do 10.-6.stol. př. Kr. Je pochopitelné, že v křesťanském světě došlo ke snaze hledat kořeny alchymie v prostředí biblickém, nikoliv pohanské mytologii Řecka a Egypta a v prvních chvílích dokonce k odmítavému postoji k hermetické tradici (odmítnuta již biskupem a teologem Augustinem (354-430). Význam Hermův v prostředí evropském vzrostl až během renesance ve 12.stol.
