3.Transmutace
3.Transmutace
Snažení alchymistů, mající za cíl mj. transmutaci, nazývali tito lidé Opus magnum (Velké dílo).
Hlavní myšlenky teorie transmutace
Kovy dozrávají v zemi a úkolem alchymisty je tento proces pouze urychlit, tedy provést transmutaci a spojit (symbolika koitu v pozdním středověku) co nejčistší rtuť (přečištěnou destilací) a síru ve správném čase (signatura planet) pod vlivem magických sil a ve správném poměru za vzniku zlata, nebo rozbít hmotu na elementy a přenést je vhodným způsobem ve správném poměru na kov tzv. projekcí, případně působit na neušlechtilý kov kamenem mudrců, vše roztavit a počkat, až směs "vykvasí" na zlato.
V myšlenkách alchymistů tak vlastně probíhá uzdravení nemocného kovu lékem (filosofickým kamenem).
V návodech alchymistů se často objevuje symbolika usmrcení a znovuoživení kovu, hmota tedy dostává atributy života. Již v díle Zósima (3/4.stol. př. Kr.) přichází symbolika usmrcení kovu, jeho rozdělení a následného smíšení za vzniku zlata (tedy zdokonalení skrze smrt). Směs by se měla postupně během transmutace zbarvovat rozličnými barvami (alchymista shlédne tzv. paví ocas), zejména černou, bílou, žlutou a červenou (návody Marie Židovky z 1.stol.). Tyto základní postupy jsou společné prakticky všem "návodům" na transmutaci.
Přesný reprodukovatelný návod na transmutaci kovu neexistoval, protože alchymisté vše tajili a halili do hávu symbolů.
Zmíněné postupy odrážejí pouze principy provedení, nikoliv přesné návody na transmutaci tak, jak ji alchymisté měli provádět. Myšlenky transmutace reflektují názory na stavbu hmoty (výše).
